Speed Vysočany vs Medvídkova tlapička

Na Mikulově jsme si sáhli hluboko. Několikrát jsme se do zápasu museli vracet, chvíli jsme tahali za kratší konec a chvíli jsme byli nahoře my. Nakonec rozhodla poslední minuta a tři body jsme si z venku odvezli my.

Celý příběh

K zápasu s Medvídkovou tlapičkou jsme šli s vědomím, že venku to nebude nic jednoduchého. A od prvních minut to přesně odpovídalo očekávání. Do utkání jsme přitom vstoupili dobře. Jáchym Svoboda nás v 9. minutě poslal do vedení a měli jsme pocit, že jsme chytili správný rytmus.

Jenže domácí velmi rychle ukázali, že nám nic nedají zadarmo. Ještě v první půli otočili skóre a najednou jsme místo kontrolovaného zápasu řešili, jak se vrátit zpátky. Nešlo o žádný kolaps, spíš o ten typ utkání, kde soupeř využije každé zaváhání a nenechá vás nadechnout. Po změně stran navíc Medvídkova tlapička odskočila už na 4:2 a v tu chvíli jsme stáli přesně před momentem, který často rozhoduje podobné zápasy: buď se rozsypete, nebo ukážete charakter.

A právě tam jsme zabrali. Erik Veselý vzal tým na záda dvěma góly a postupně nás vrátil zpátky do zápasu. Najednou jsme zase cítili energii, zase jsme byli nebezpeční a bylo vidět, že domácím už zápas nepřipadá tak komfortní jako pár minut předtím. Přesně tyhle pasáže dělají rozdíl mezi týmem, který si jde jen zahrát, a týmem, který si opravdu jde pro výsledek.

Další důležitý moment přišel ve chvíli, kdy se do toho opřel Lukáš Berky. Dvěma góly během několika minut otočil průběh druhé půle a najednou jsme byli na koni my. Ze stavu, který vypadal dost nepříjemně, jsme si vybojovali vedení a zápas se úplně překlopil. Domácí ale nesložili zbraně, znovu udeřili a poslední minuty byly úplně otevřené.

Bylo to nahoru dolů, souboje, emoce, únava, všechno dohromady. Přesně ten typ závěru, kdy už nejde jen o fotbalovou kvalitu, ale i o to, kdo si víc věří a kdo má větší chuť urvat poslední akci pro sebe. A právě tam přišel náš moment. Když už to vypadalo na remízu, vzal si poslední slovo Tomáš Förster a v poslední minutě rozhodl.

Výhra 6:5 z venku chutná skvěle už sama o sobě. O to víc, když se k ní musíte prokousat přes nepříznivý vývoj, několikrát se vracet do zápasu a vydržet psychicky až do úplného konce. Nebyl to bezchybný výkon. Ale byl to přesně ten výkon, který ukáže charakter týmu.