Jak jsme postoupili do 4. ligy

Některý sezony si prostě pamatuješ. Ne kvůli tomu, že by všechno bylo od začátku do konce easy, ale právě proto, že se v tom míchalo úplně všechno: gólový přestřelky, zbytečný nervy, pár facek od reality a nakonec pocit, že tenhle tým fakt něco dokázal. A přesně taková byla naše sezona v páté hanspaulské lize.

Speed do ní nešel ,,jen si zahrát“. Od začátku bylo vidět, že tenhle mančaft má chuť být nahoře. Po devíti odehraných zápasech jsme byli na 1. místě 5G se skóre 63:33 a bilancí 6 výher, 2 remízy a 1 prohra. Navíc jsme měli nejlepší útok ve skupině, což je statistika, která je sice hezká na papíře, ale hlavně dost dobře vystihuje, jak jsme tu sezonu hráli: dost dopředu, bez zbytečnýho respektu a často ve stylu „vy nám dáte gól? ok, tak my dáme o dva víc“.

Začátek sezony byl lehce chaos, ale přesně ten zábavnej typ chaosu. Hned v prvním kole jsme dali remízu 5:5 s Postupickou veterans, takže žádný opatrný oťukávání, ale rovnou divočina. A o týden později přišel naprostý úlet: výhra 21:2 nad Slavojem Houslice. Jo, dvacet jedna gólů. Podle oficiálního popisu „trochu nudný zápas hraný za absolutní převahy Speedu Vysočany“, což je možná nejvíc hanspaulsky suchý komentář k tomu, když někoho rozebereš na prvočinitele.

Právě tahle pasáž sezony ukázala, že ofenziva bude naše hlavní zbraň. Po prvních pěti zápasech jsme měli bilanci 3 výhry, 1 remízu a 1 prohru, přičemž jsme nastříleli 41 gólů. Na půlce sezony tak bylo jasný, že když nám to sedne směrem dopředu, jsme schopní zničit prakticky kohokoliv. Zároveň ale bylo vidět, že vzadu to občas nebude úplně růžová zahrada.

A přesně to se ukázalo ve chvílích, kdy přišly ty těžší zkoušky. Třeba domácí porážka 2:7 se Žlutými křídly bolela dost. Soupeř byl podle zápisu extrémně efektivní v koncovce a my dostali lekci z toho, že ne každý zápas se dá urvat jen tím, že „nějaký góly tam prostě napadají“.

Na druhou stranu právě reakce na tenhle zápas byla jeden z momentů, kdy se ukázal charakter týmu. Hned potom jsme porazili Deportivo Estudiantil FC A 6:4 v utkání, které bylo podle rozhodčího „na 5. ligu nadstandardní“, a pak přišla další silná série: 7:2 s Tohle není hokej?, 6:2 s Paprication a 5:4 s Bojte se FC. Hlavně ten zápas s Bojte se FC byl dost důležitý vítězství, těsný, kvalitní a přesně ten typ utkání, který tě psychicky nakopne víc než nějaká pohodlná demolice.

Jeden z nejtěžších zápasů celé sezony byl určitě i duel s našimi rivaly AC Tylen, který skončil 4:4. Nejen že šlo o střet s jedním z týmů ze špičky, ale ještě jsme museli dotahovat a remízu nám minutu před koncem zařídil kapitán Jakub Špaček. To jsou přesně ty momenty, který si tým nese dál, ne protože je to bod, ale protože ukazují, že se nezlomíš ani tehdy, když se zápas nevyvíjí ideálně.

A když už jsme u jednotlivců: nejlepším střelcem Speedu byl Erik Veselý s 18 góly v 9 zápasech, což je naprostý nesmysl a tempo, za který by se nestyděla ani půlka fantasy draftu. Hned za ním byl Marek Kadlec s 12 góly a pak Lukáš Fišer (alias Dominik Mládek) s 9. Hodně důležitý byli ale i další: Jáchym Svoboda dal 8 branek, Patrik Korger 6 a Jakub Špaček taky 6. Jinými slovy: nebylo to postavený na jednom hráči, ale na tom, že skoro každý zápas vyskočil někdo další.

Když se podíváš zpětně na výsledky, tak tahle sezona měla všechno, co od hanspaulského postupu vlastně chceš. Byly tam přestřelky, byl tam jeden totální úlet 21:2, byly tam zápasy, kdy jsme museli ukázat kvalitu, i chvíle, kdy jsme si museli sáhnout trochu hlouběji. A hlavně tam byl tým, který nehrál sterilně, ale s chutí. S trochou bordelu. Se Speedem.

Nakonec z toho byl postup do 4. ligy. A upřímně? Zaslouženě. Protože jestli něco tahle sezona ukázala, tak to, že Speed umí být zároveň tým na pohodu i tým, proti kterýmu fakt nechceš hrát. Směrem dopředu jsme byli schopní rozjet lavinu, v těžkých chvílích jsme se nezbláznili a celkově jsme působili přesně tak, jak má působit tým, co jde nahoru.

4. liga, jsme doma. A jestli to má nahoře vypadat podobně jako letos, tak se mají ostatní na co těšit.